Zamilovaná přáníčka z lásky pro miláčka. Přáníčko můžete poslat jako SMS, email nebo na Facebook.
Láska prý hory přenáší. No víš, budeš mi muset věřit v tom, že i když ty naše pořád na jednom místě stojí, stejně tě opravdu miluji!
Víš… jak bych ti to… ehm… já… asi… no… prostě… asi tě miluju!
Modré z nebe bych ti snesl, Bohužel však nedosáhnu. Měsíc bych ti přitáhl, Avšak síly nemám. Vytasil bych meč, Kovat ale neumím. Proto jediné, s čím se vytasím, Budou tato slova Moje milá, miluji Tě. A na tom. Na tom trvám!
Myslím na tě, kudy chodím, Pořád před očima tebe vidím. Nejsem slepý, zrak mám bystrý. Stejně tak i mozek. Jen nějak v posledních dnech, já si myslím, Můj neklid překračuje meze. Nevíš náhodou ty, kým to je?
Stačilo mi jen pár sekund, A hned bylo všechno jasné. To pro tebe, moje milá, Já tu píši básně. Celé srdce cítí, Co je třeba říci. Miluji Tě, to je jisté. Co víc? Víc nic. Tohle jistě stačí.
Jako houby po dešti, Láska přeci neroste. Ta se musí pěstovat, Pěkně pomalu a opatrně. Já již našel to správné ovoce. Teď ho jenom zasadit. A právě ty jsi tím, S kým bych se o něj starat chtěl.
Seděl jsem v cukrárně a pojídal jsem dorty. Byly tak sladké a krásné a voňavé… ale pak mi došlo, že žádný z nich nebyl hezčí, sladší a voňavější, než ty!
Pohleď na to nebe, je modré, mohu ti ho snést! A na ty hory, ty mohu kamkoliv přenést! Měsíc ti milerád přitáhnu, na zemi udělám ti ráj… nebo ne? Snad je ve snu, má drahá. Ale což? Pojď, pojď snít se mnou…
I když venku temno je, Já stále světlo vidím. Tím světlem, to jsi Ty. Nejskvělejší z lidí. Sviť mi prosím i nadále, Bez tebe jsem si cizí. Jen s tebou já poznal jsem, Kdo jsem a jaké je to naplno žít.
Vína jsem popil, písně zazpíval, na dně té sklenky jsem pravdu hledal. Nakonec našel jsem, křičela na mě z povzdáli… že ty jsi ta pravá a proč že jsme se ještě nevzali?!